Malá, velká, tlustá či štíhlá, starší nebo mladší, každá z nás má nějaké vlastní měřící metody, které používáme ke zjištění aktuálního stavu – naší postavy.

Pídíme se všichni po nejužitečnějším receptu na hubnutí (a jeho trvalé udržitelnosti). Hledáme co nejjednodušší cestu do formy, platíme peníze za zázraky i za nemožné, jen abychom se vešli do té nebo té požadované velikosti či jiných estetických norem. Odvěká pravda „nežer a sportuj“ nám nevoní.

My lidé jsme už takoví. Přes týden se jakžtakž držíme a pak přijde víkend a veškerá disciplína je pryč. Všeho je najednou moc. Jídla i pití si obvykle o víkendu dopřejeme více než potřebujeme my i naše váha i naše – rovnováha :-). Po náročném víkendu vám pomůže vrátit se zase k normálu jeden až dva dny střídmějšího režimu. Jenomže ono se to lehce řekne, hůře dodrží. Rozmazlené tělo si žádá větší dávky jídla a cvičit se nám po takovém víkendu taky moc nechce, protože kdo by se soukal do upnutého sportovního oblečení, když nám každý pohled do zrcadla připomíná pekáč buchet… povidlových… od babičky… No a po kocovině, to je teprve těžký střet s realitou.

A nepudu a nepudu! Říká ten rybář svojí nenasytné ženě, která odpovídá. A pudeš. Dala včera ryba vilu, dá i dneska palác. A nepudu a nepudu! Říkám líná, ráno z postele, není mě zpod deky vidět. A pudeš, odpovídám si já, nenasytná žena. Dalas včera výběh na rozhlednu, dáš ho i dneska.

Tak se se mnou, prosím, schválně podívejte do spíže. Stavím se, že tam máte minimálně pětinu věcí, které nejste schopni spotřebovat. A pokud jste jen trochu jako já, tak jsou to vesměs zdravé věci: bio cizrna, bulgur s quinoou, jáhly, černá rýže, melasa, černá sůl, … za nákup těchto a jim podobných věcí jsem dala víc peněz než za jeden víkendový výjezd do lídlu a většina z nich to má povážlivě nahnuté s blízkou expirací. A nestalo se mi to poprvé.